Komunikační Desatero Tomáše Hauptvogela vol. 10: Odchod
Odchod – odejděte se ctí, ne se závanem
aneb: Zanechte dojem, ne stopu.
Každý projev by měl skončit – ne jen tak vyšumět. Měl by směřovat k pointě, jasné myšlence nebo silné větě, která rezonuje. Není nic smutnějšího než závěr ve stylu: „No… tak to je asi všechno… teda vlastně ještě…“ Takový konec maže celé vaše snažení. A publikum si odnese jen rozpačitý dojem.
Závěr si proto zaslouží pozornost už při samotné přípravě. Osobně jsem si na něm vždy dával záležet. Chtěl jsem, aby zazněla silná věta, výzva, nebo klidně citát, který pomůže celou prezentaci „uzamknout“ v hlavě posluchačů. Aby měli pocit: „To mělo tvar, smysl. To stálo za to.“ A víte co? Někdy potlesk přijde. Ale ne proto, že ho čekáte. Přijde proto, že jste lidi strhli, provedli, něco jim předali.
Ale nečekejte na potlesk
V 90 % případů nepřijde – a je to úplně v pořádku.
Usmějte se, poděkujte, a odejděte s klidem a jistotou. To úplně stačí.
A teď ještě k jedné drobnosti, která ale dokáže zazdít i to nejlepší vystoupení: parfém. Po vašem odchodu by měla v sále zůstat myšlenka, emoce, dojem. Ne oblak vůně, co visí ve vzduchu jako mlha z drogérie.
Takže:
ts, ts, ts – ideál.
ts, ts, ts, ts – už je moc.