Komunikační Desatero Tomáše Hauptvogela vol. 7: Mikrofon
Pozor na mikrofon. Mluvte, ať vás je slyšet – ne slyšet až moc.
aneb: Mikrofon je pomocník, ne problém, pokud s ním umíte.
Určitě jste to zažili. Na pódium přijde řečník, na kterého se celý sál těší. Všichni se připraví poslouchat – ale slyšet není nic. První řada krčí rameny, vzadu si lidé šeptají: „Co říkal?“ A atmosféra? Ta je v tu chvíli v tahu.
Proč?
Protože mikrofon je buď u pasu, nebo v krku. V prvním případě nezachytí vůbec nic – jen šum, echo a ticho. V tom druhém produkuje dunivý zvuk plný „pukanců“, funění, přebuzení a přepalů. Zkrátka katastrofa.
Takže: mikrofon držte zhruba 5 centimetrů před pusou, zlehka šikmo. Nemusíte ho líbat, ale ani posílat hlas dolů do břicha. Mluvte na něj, ne do něj. Nechte ho pracovat pro vás – ne proti vám.
A ještě jedna důležitá věc: nedělejte s mikrofonem túru po pódiu před repráky.
Když se přiblížíte před reproduktory, mikrofon zachytí vlastní ozvěnu – vzniká zpětná vazba, a ta se ozve jako písknutí, co trhá uši. To není chyba zvukaře. To je chyba řečníka, který si nehlídá prostor.
Zkušený řečník vždy ví:
- kde jsou reproduktory,
- kam může jít a kam ne,
- jak si nastavit mikrofon tak, aby byl slyšet – a zároveň nebyl slyšet až moc.