Komunikační Desatero Tomáše Hauptvogela vol. 8: Pohled
Pohled – koukejte lidem do očí, ne do stropu
aneb: Kdo se nedívá, nemluví s lidmi, ale do zdi.
Oční kontakt je základ důvěry. Když se díváte lidem do očí, dávají vám jejich pozornost. Když koukáte do stropu, na špičky bot nebo do dálky za oknem, dáváte tím najevo, že jste nervózní, ztracení, nebo odpojení. A lidé to vycítí dřív, než si to uvědomíte sami.
Vaše oči jsou součástí příběhu, který vyprávíte.
Vedou diváky, zapojují je, potvrzují, že mluvíte s nimi. Když se na publikum nedíváte, ztrácíte nejen jejich pozornost, ale i vztah, který jste mohli navázat. A řečnictví bez vztahu je jako toast bez másla – suché a snadno zapomenutelné.
Pohled publika vám navíc může hodně napovědět. Vidíte, že někdo zívá? Že se někdo dívá do mobilu? Že se oči v sále rozostřují? To je čas vytáhnout interakci, vtip, příklad, nebo nějaký šrapnel. Krátkou větu, co překvapí. Slovo, které strhne pozornost. Gesto, co publikum probudí.
Ale pozor: Nesoustřeďujte se jen na jednoho člověka.
Vypalování oční díry jednomu posluchači není oční kontakt – je to invaze. Ten člověk se bude cítit nepříjemně, a ostatní získají pocit, že mluvíte jen k němu. Oční kontakt má být plynulý, přirozený a rozprostřený. Díváte se na různé části publika, přeskakujete očima, klidně se lehce usmějete.